i slova jsou činy
Názory

Ministerstvo průmyslu a obchodu se důrazně ohrazuje vůči inzerátu České asociace satelitních operátorů

24. května 2017 10:09
Ministerstvo průmyslu a obchodu se důrazně ohrazuje vůči inzerátu České asociace satelitních operátorů, který byl uveřejněn v pátečním tisku. Uváděné argumenty jsou silně zavádějící, manipulativní a lživé. Je to přesně naopak: přijetím novely mohou všichni jen získat. Moderní televizní vysílání, rychlý mobilní internet a lepší ochranu zákazníků proti mobilním operátorům.
Zemské televizní vysílání přijímá až 60 procent obyvatel České republiky, je tak nejvýznamnější platformou pro šíření televizních programů, které mohou občané přijímat bezplatně, na rozdíl od ostatních platforem. Platforma satelitního vysílání je konkurenční platformou k zemskému televiznímu vysílání, přičemž obchodní model má zpravidla nastavený tak, že se platí měsíční poplatek za příjem programů. Je tudíž jejím obchodním zájmem narušit rovnováhu na trhu distribuce televizního vysílání ve svůj prospěch. Naopak povinností MPO a státu je zajistit řízený proces přechodu, který nebude zneužit jednou podnikatelskou skupinou. Česká republika musí reagovat na rozhodnutí Světové telekomunikační unie, která che využít pásmo 700 MHz pro rychlý mobilní internet na celém světě. Evropská komise chce, aby uvolnění pásma proběhlo do poloviny roku 2020. Pro české zákazníky to bude výhodné, ale poskytovatelé zemského vysílání budou mít značné náklady přechodem na jinou technologii. Na úhradu těchto nákladů myslí už současná právní úprava. Již nyní existuje možnost úhrady efektivně a transparentně vynaložených nákladů vzniklých operátorům například z harmonizačních změn prostřednictvím tzv. radiokomunikačního účtu. Návrh zákona pouze blíže upravuje specifické aspekty týkající se přechodu z DVB-T na moderní standard DVB-T2. Tento model není ničím novým, neboť obdobně se postupovalo v rámci přechodu z analogového na digitální vysílání, který skončil v roce 2011. Znovu zdůrazňujeme, že změna v pozemním televizním vysílání je vyvolána mezinárodními dohodami a aby lidé nepřišli o bezplatný příjem svých oblíbených programů, přejde se na spektrálně efektivnější moderní formát televizního vysílání. Jednoznačným cílem vlády je omezit dopady z hlediska kapacity volně šířených televizních programů pro české diváky na nejnižší míru. Jinými slovy jde o to, aby diváci v některých českých regionech, především v jižních a západních Čechách, nepřišli o možnost přijímat bezplatné televizní vysílání. Změna vysílací technologie vyžaduje výměnu některých starých televizních přijímačů nebo dokoupení tzv. set-top-boxů. Domácnostem tak vzniknou náklady v řádu stovek, maximálně tisíců korun při koupi nové televize, ty však budou rozloženy v čase, v němž bude zároveň šířeno zemské televizní vysílání ve formátu DVB-T a DVB-T2. Tím se zohlední pravidelná obnova televizních přijímačů a minimalizují se mimořádné náklady občanů. Částka za vysílací frekvence „11 mld. Kč“ je naprosto lživá, neboť z důvodu veřejného zájmu byly kmitočty pro zemské televizní vysílání udělovány bezplatně. Přijetí novely představuje stanovení právního rámce, což naopak eliminuje možnosti soudních sporů. Nepřijetím by se významně zvýšilo riziko arbitráží.

Česká asociace satelitních operátorů: Počkejme s diginovelou na Evropskou komisi!

24. května 2017 09:40
Není třeba schvalovat diginovelu (novelu zákona o elektronických komunikacích) v podobě, kdy hrozí zbytečné výdaje domácností, nedovolená veřejná podpora soukromým společnostem nebo arbitráže proti České republice. Stát by se neměl unáhlit, ale počkat na rozhodnutí Evropské komise. Diginovelu bude ve 3. čtení projednávat Poslanecká sněmovna tento týden ve středu. Poslanci budou ve středu projednávat diginovelu, která je podle České asociace satelitních operátorů toxická. Satelitní operátoři dlouhodobě kritizují její část upravující přechod na nový formát pozemního televizního vysílání DVB-T2. „My upozorňujeme na slabá místa a hrozby stávající podoby diginovely. Chceme předejít další prohrané televizní arbitráži nebo zbytečnému vydání nemalých částek ze strany občanů,“ říká sekretář ČASO Patrik Brom. Satelitní operátoři se domnívají, že situace řešení má. Stát má totiž každopádně počkat na vyjádření Evropské komise ohledně související veřejné podpory. „My nechceme nic jiného, než aby se stát řídil pravidly Evropské unie, což se v tomto případě prostě neděje,“ doplnil Brom, který dodává: „Otázku DVB-T2 lze ze zákona vyjmout nebo účinnost příslušných ustanovení podmínit kladným rozhodnutím Evropské komise.“ ČASO své argumenty vyjádřilo přes média či sociální sítě. Nyní bude na poslancích, aby nedopustili přijetí toxické diginovely.  

Na okraj dnů...

23. května 2017 09:00
Po týdenní nepřítomnosti v české kotlině se zpožděním umisťuji na Louč svůj komentář pro Týdeník rozhlas, který vyšel před týdnem, a do svého zápisníku zaznamenávám:
x x x
Zatímco prezident v Číně poskytoval pravidelný čtvrteční rozhovor pro TV Barrandov, Andrej Babiš (ANO) se ve středu 17.5. dohodl s Bohuslavem Sobotkou (ČSSD) na kompromisu: ministerstvo financí zůstane u ANO, ale nebude to náměstkyně Alena Schillerová, ale poslanec za hnutí ANO, předseda sněmovního hospodářského výboru a někdejší ředitel české pobočky Microsoftu Ivan Pilný. Na prezidenta tudíž zbylo už jen ceremoniální manévrování kolem odvolání ministra financí, k němuž ho zavazuje Ústava. „Wishful thinking“ anebo přání otcem myšlenky se projevilo u některých komentátorů naznačujících, že tato vládní krize je začátkem ústupu ze slávy Miloše Zemana, který by ho mohl dovést k porážce v prezidentské volbě. Myslím, že je to předčasné. Podle mého názoru Zeman je stále silný, i když jeho síla pramení hlavně ze slabosti jeho soupeřů.
x x x
Protože sledování videí s výjimkou Kanceláře Blaník pokládám za ztrátu času, až do minulého týdne mne minula osobnost baviče Kamila Bartoška, alias Kazmy, který se na Stream.cz producíruje v pořadu One Man Show. Ovšem jeho Odhalení největšího televizního skandálu v Česku nešlo přehlédnout. Propašování údajně psychicky postiženého soutěžícího (Karel Ondrka) do pořadu TV Prima Prostřeno a následné sledování skrytými kamerami ukazující zákulisí natáčení zaznamenalo za necelý týden v Česku nevídaných rekordních tři miliony zhlédnutí. Pořad Prostřeno s bizarním soutěžícím vyvolal v březnu stížnost podanou Radě pro R a TV vysílání. Kazmovo tvrzení, že tohle vydání natočil především proto, aby pomohl lidem s Touretteovým syndromem, neberu. Šlo mu hlavně o vlastní show.
x x x
Z Mistrovství světa v ledním hokeji letos opět odcházíme bez medaile. Cesta za ní ztroskotala ve čtvrtfinále na Rusku.

Mediální zákony – mnoho toho není. Naštěstí.

19. května 2017 14:00
Ministerstvo kultury předložilo sněmovně dvě mediální normy, novelu autorského zákona a novelu velkého vysílacího zákona. O novele autorského zákona jsem se obšírněji zmiňovala ve svém předešlém textu, tedy lze jen rekapitulovat: Novela autorského zákona 102/2017 Sb., vynucená implementací evropské směrnice 2014/26/EU o kolektivní správě autorského práva, byla přijata. Navzdory protestům „hospodských“, kteří jsou permanentně vystavování nutnosti platit „výpalné“ OSA a dalším kolektivním správcům, 9. března 2017 bylo schváleno finální znění Senátem. Senát schválil novelu beze změn. Nicméně rozsah nedokonalosti byl takový, že normu v Senátu označili za legislativní zmetek. Činnost  OSA, Intergram, DILIA byla sice zprůhledněna, došlo ke značnému zpřísnění podmínek pro stanovování sazebníků poplatků, poplatky by neměly stoupat nad míru každoroční inflace, spory bude rozhodovat soud a ne nějací arbitři či úředníci,  nicméně novela zachovává nešvary rozšířené kolektivní správy – výběr poplatků bez ohledu na to, zda odpovídající nositele práv kolektivní správce zastupuje, nebo nikoli. Do novely pronikly i některé dobré změny: nebude  nutné ohlašovat kolektivním správcům veřejnou živou hudební produkci   folklórních děl, výjimky z ochrany autorského práva  pro karikaturu a parodii.  Český rozhlas a Česká televize jako instituce veřejné služby stojící mimo trh jsou díky novele oprávněni vyjednávat s kolektivními správci samostatně, nemusí být členem nějaké asociace. Na komplexní novelu velmi nabobtnalého autorského zákona si budeme muset počkat. Na schválení čeká novela "velkého" vysílacího zákona (tisk 934), která  ve názvu nese zkratku „EU“, tedy jde o „podvolení se“ směrnici EP a Rady 2010/13/EU   o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb (směrnice o audiovizuálních mediálních službách). Stávající legislativní úprava doposud nedefinuje pojem politické obchodní sdělení. Vysílání  obchodních sdělení politických stran a hnutí a obchodních sdělení nezávislých kandidátů na poslance, senátory, prezidenta republiky nebo členy zastupitelstva územního samosprávného celku je ale zároveň zákonem o provozování vysílání zakázáno pod sankcí ve formě pokuty ve výši 5 000 až 2 500 000 Kč. Stávající zákon o provozování vysílání obsahuje pouze definici obchodního sdělení, ze které se nyní při posuzování sporných případů vychází. Definici politického obchodního sdělení neobsahuje ani legislativa EU. •    Ve velké části států, kde je politická reklama zakázána, není tento pojem sám o sobě definován a je ponechán výkladu kontrolních institucí. Je ale jakékoliv vystupování politika v jakémkoliv kontextu politickým sdělením? Je obchodní sdělení („Vodňanské kuře“, "Pivo Bernard") politickým obchodním sdělením? Prezentace českých politiků, politických stran či hnutí apod. probíhá v současnosti v elektronických médiích různými způsoby – počínaje vystoupeními ve zpravodajských a dokumentárních pořadech, zábavných pořadech, přes informační spoty (např. vystoupení ministra zemědělství Mariana Jurečka ve spotu, který byl součástí předvánoční kampaně „České Vánoce“ na podporu prodeje českých potravin) po reklamu na kuřata z vlastních drůbežářských závodů současného ministra financí Andreje Babiše. Novela doplňuje i další definice pojmů, neboť například pořad pro děti není v současnosti zákonem definován, což může vést k rozdílnému výkladu zákona jednotlivými stranami a vzniku následných sporů. Hranici věku "dítěte" novela zákona určila  na 12 let věku. Stejně tak stávající zákon nedefinuje, ačkoliv používá pojmy Skryté titulky, Audiopopis, český znakový jazyk. Vznikají i nové pojmy, které zákon musí reflektovat – například Zdůraznění dialogu.  Ze znění stávajícího zákona také není jasné, zda termínem "procento vysílaných pořadů" je míněna stopáž vysílaných pořadů, nebo počet vysílaných pořadů tam, kde se definuje zákonná povinnosti provozovatelů vysílání zpřístupňovat vysílané pořady osobám se zdravotním postižením. V zákoně také není určen časový úsek, kdy musí být předepsaná povinnost splněna. Zákon neobsahuje definici otevřených a skrytých titulků. Není upřesněno, zda se podíl zpřístupněných pořadů má počítat pouze v rámci daného programu nebo ze všech pořadů, které konkrétní vysílatel vysílá (tj. pořadů vysílaných na všech programech vysílatele). Může tak dojít k nevyvážené skladbě zpřístupněných pořadů v rámci jednotlivých programů. Novela vypouští zákaz  „vulgarit a nadávek, kromě uměleckých děl“. Problematická je totiž samotná definice pojmů vulgarismus, nadávka a umělecké dílo. Jejich výklad je velmi nejednoznačný , zejména v kontextu správního posuzování. Jde o stejný problém, jaký se ve sněmovně řešil už několikrát – neexistuje definice "spisovného" jazyka a stejně tak neexistují seznamy zakázaných slov. Jejich zavedení jako přílohy zákona by byly chápány v kontextu ústavních práv svobody projevu jako cenzura. Z hlediska souladu normy s autorským zákonem je definice uměleckého díla a neuměleckého díla nemožná. Stejně tak se problematické jeví posouzení, zda se jedná o nutné užití v kontextu  díla či nikoliv. Novela se dále zabývá labellingem, tedy označováním nevhodnosti pořadu pro nezletilé a to  odstupňováno  jako nevhodné do 7 let věku, 12 let, 15 let a 18 let,  charakterově uvádí nevhodný pořad jako obsahující násilí, strach, sex, diskriminaci, návykové látky a vulgární vyjadřování. Pokud pořad nelze zařadit, pak je označen jako nevhodný pro všechny.  Dá se předpokládat, že povinnost označování pořadů dozná ještě velké diskuze, neboť jak komerční televize, tak veřejnoprávní vysílatel se musí se zákonodárcem shodnout na jednotné metodice. Problematické bude napojení této metodiky na obdobné hodnocení v zemích EU (např. slovenský systém), neboť zde mohou být specifické kulturní či náboženské rozdíly, vnímání nevhodného obsahu v televizním vysílání je subjektivní záležitostí rodiny či komunity, ze které rodina pochází a nemožnost sjednocení kritérií zpochybňuje i princip jednotného rámce pro volný pohybu zboží a služeb v celé EU. Jako riziková skupina, která je snáze ovlivnitelná televizním násilím, jsou v důvodové zprávě označeny  děti do 12 let, a to především chlapci vyrůstající v dysfunkčních rodinách. To je ale problém společnosti a selhání instituce rodiny, nikoliv médií. Je problém rodičů, na co nechají děti dívat. Bez ohledu na to, zda jde o rodinu úplnou, nebo o matku samoživitelku. Autocenzura médií nemůže nahrazovat dysfuknčnost výchovy nezletilých. Velká diskuze se povede o to, kdo bude provádět   klasifikaci audiovizuálního díla a kdo bude oprávněn hodnotit kvalitu analýzy  a správnost labellu, případně udělovat sankce. Zda to bude stát – resp. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, nezávislý subjekt, samoregulátor (ATO), sami provozovatelé televizního vysílání, případně výrobci nebo distributoři díla. Jsou totiž tři základní možné směry, kterými je možné se vydat – cestou samoregulace, cestou koregulace nebo cestou zachování silné role regulátora. Dalším problémem nejspíš bude, že navrhovaný systém (nizozemský Kijkwijzer ) nepředpokládá hodnocení míry propagandističnosti ,  a to ať náboženské, politické (hodnotové)  nebo komerční   a nezohledňovala by se ani vazba na jiné systémy  např. PEGI  pro počítačové hry. Jedná se zejména o filmy a hry Transformers, Kapitán Amerika a jiné, vycházející z komerčních produktů , kde hra či merchadising byl primárním cílem natočení filmu.  Problematické je i ukládání  pokut  za nesprávnou klasifikaci nebo uvedení audiovizuálního díla v nesprávném čase, neboť vždy bude probíhat u soudů diskuze, zda regulační označení bylo správné nebo ne.  Živě si dovedu představit takovou diskuzi u prakticky všech fantasy seriálů – počínaje souboji bojovné Xeny, přes střetnutí  vojsk trpaslíků, elfů a lidí s armádami skřetů a vrrků v tolkienovských filmech  Hobit  – Bitva pěti armád či trilogii Pán  prstenu - Dvě věže či Návrat krále,  strachuplné scény a boje ve filmech Piráti z Karibiku, až po poslední, temný díl Harryho Pottera. Domnívám se, že představa o "ochraně" dětí a mládeže dnes naráží na změnu mediálních preferencí  dětí od "konzumu" televize směrem k fantazijním světům v nijak neregulovaném  (a nijak neregulovatelném) prostředí internetu a hraní počítačových her, zejména po síti. Sexuálně explicitní, ponižující, týrající, válečné nebo jinak násilné scény obsahuje většina z těch u mládeže populárních. Myslet si, že tu krabici na zdi, kterou tatínek nazývá televize, je třeba regulovat, ztrácí smysl. Buď zachováme systém liberální a svobodný, budeme děti přivádět k autoregulaci agrese, úctě k druhým a odpovědnosti, nebo si sami změníme prostředí na totalitní. Ať už ta totalita bude definována nábožensky (Slovensko, Polsko, nejnověji Rusko) nebo jinak. Novela také uvažuje o zavedení povinnosti nezařazovat v době od 06.00 hodin do 22.00 hodin do programu pořady a další části vysílání, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, a to tak, že v době od 06.00 do 20.00 hodin, jde-li o pořady nebo další části vysílání nevhodné pro děti a mladistvé do 15 let věku, a v době od 06.00 do 22.00 hodin, jde-li o pořady nebo další části vysílání nevhodné pro děti a mladistvé do 18 let věku. Potřebné je i uvažované sjednocení terminologie se zákonem 40/1995 Sb. o regulaci reklamy. Novela definuje sponzorování, dále určuje povinnost Rady zjišťovat skutečné majitele provozovatelů vysílání s licencí, „kteří jsou právnickými osobami, a o osobách, jejichž podíl na základním kapitálu nebi na hlasovacích právech těchto provozovatelů vysílání činí více, než 10 procent“. Rada má přitom využívat údaje z evidence údajů o skutečném majiteli právnické osoby zapsané do veřejného rejstříku. Tím ale tak jako tak nedokáže zjistit skutečného vlastníka - příjemce dividendy,    skrytého za obstaravatelem v podobě zastupující právní kanceláře. Vlastnictvím médií se zabývá rovněž paragraf 55, který hovoří o zajištění plurality informací v celoplošném vysílání a paragrafu 58, který hovoří o zajištění transparentnosti vlastnictví v rozhlasovém a televizním vysílání. Vše jsou to pozůstatky romantického období televizní regulace, která už je dávno pryč.   Ačkoliv Lex Babiš vzbudil politickou i mediální hysterii, občany například vlastnictví médií většinově nezajímá. Pochopili, že je to jedno, protože je samotné a jejich zájmy média nereprezentují. Dále Rada může například omezit soubor technických parametrů provozovateli, který po zahájení vysílání v průběhu kalendářního roku na části území nevysílal více, než 90 dní nebo efektivně nevyužíval kmitočet, dále povinnost vysílatele uchovávat v odvysílané podobě a technické kvalitě všechny záznamy po dobu 30 dnů. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání působí jako orgán státu a jako nejdůležitější regulátor oblasti AVMS. V současné době vystupuje v oblasti vynucování a kontroly plnění povinností buď v reakci na vnější stížnosti diváků, popř. jiných osob (provozovatelů, občanských sdružení atp.) nebo na základě vlastního monitoringu vysílání. Rada není schopná (a technicky je to stále obtížnější, ne li nemožné) monitorovat všechny elektronické mediální subjekty v jurisdikci ČR. Z hlediska zákona tedy neplní svou roli dostatečně. Pokud by měla analyzovat vše, co je v její kompetenci, musel by být její aparát desetinásobný a rozpočet ještě větší. Udržování archivu, analýzy obsahu si vyžadují zdroje lidské i ekonomické. Stojí za úvahu, zda rozsah regulace řádově nezredukovat a nedat Radě pravomoci zvláštního "mediálního" soudu tak, aby nebylo možné její rozhodnutí podrobovat standardní soudní proceduře, neboť soudci nemají na obsahové otázky mediální regulace konsensuální názor a rozporů lze vždy využívat pro další odvolání a dovolání u stále méně odborně kompetentních soudů. Novela je ale zatím v prvním čtení a pravděpodobnost, že pokročí dále, je do konce tohoto parlamentního období v podstatě nulová. Mezi mediální zákony je třeba řadit i technologicko regulační normy – novely nutné pro vysílání DVB-T2 či DAB. Novela Zákona o elektronických komunikacích bude  ve sněmovně projednávána  příští středu  24. května. Možná. Prozatím je její zařazení  součástí schváleného programu  schůze.   PODROBNOSTI VIZ ZDE Novela zákona o Českém rozhlase, která by veřejnoprávnímu vysílateli umožnila získat vlastní multiplex ve vysílací platformě DAB+,  ustrnula ve fázi přípravy.  VIZ ZDE Otázkou, nad kterou se zákonodárci nezamýšlejí vůbec, neboť problematice naprosto nerozumějí a nevědí si rady s pochopením procesů, analýzou prostředí a možností eliminace negativních důsledků,  jsou "Media 4.0" – mediální svět opírající se o všeobecně dostupné technologie vyspělé informatiky a robotiky. Ať už jde o přípravu obsahu (vytváření sportovního nebo burzovního zpravodajství roboty a vedení diskuzí chatboty), agregaci informací globálními technologickými platformami (Google News, Google Scholar, Google book) a jejich analýzou v prostředí neuronových sítí a dalších technologií umělé inteligence (Computational Knowledge Engine  Wolfram Alpha), práce s marketingově využitelnými daty o chování, vybavení a preferencích uživatelů (výsledky cookies a jejich ukládání jako big data) při programování individuální skladby mediálního obsahu. Právo zde bylo privatizováno, ochrana osobních dat vypnuta samotnými uživateli, trh neregulován. Důležité je i kolaborativní vytváření obsahu či tvorba a šíření samotnými uživateli na globálních technologických platformách (YouTube), neboť technologie profesionální výroby obsahu jsou dnes převážně cenově dostupné každému (robotické nosiče, kamery pro 4k video, audio, grafika, střih a montáž, authoring). Podstatným aspektem budoucího vývoje je i individualizace tvorby a shlédnutí mediálního obsahu (mediálně sociální sítě, multimediálně využitelný broadcast, multicast  a anycast v 3G, 4G a 5G sítích, mobilní telefony a příslušenství v podobě projekčních brýlí, ovládání hlasem,, výroba umělých herců (moderátorů, politiků) prostřednictvím realtime generování 3D grafiky a zvuku apod.) Stalking a falsifikace reality (fake news) zde naráží na tvůrčí svobodu a právo na informace, heterogenita sociálních sítí v reálním světě směřuje zásahy samotných uživatelů ve virtuálním prostoru k vytváření radikálních a emocemi nabitých sociálních bublin ("vymazal jsem ho z přátel"). Při snaze o "univerzální"   regulační rámec vede neznalost  k nepochopení kulturních a obsahových rámců (zákaz zveřejnění fotografií z My Lai či Sudkových fotografií pro zobrazení nahého těla na Facebooku). O aplikaci autorských práv nemluvě, protože jejich plošné vymáhání je prakticky nemožné. Krade každý a ani o tom nepřemýšlí. To jsou úkoly, stojící před politickou reprezentací, která vzejde z podzimních voleb. Ta současná zklamala. •  Zachování kontroly státu nad mediálním systémem je iluzorní. Vzhledem k tomu, že politici, ani jejich odborné zázemí – je-li jaké -  nejsou schopny generovat analýzy a prognózy ani na jedno volební období, je to pro budoucnost tragická zpráva.  

Češi vlastnictví médií příliš neřeší, ale zahraniční vlastníky v nich nechtějí

17. května 2017 13:00
Jak Češi vnímají vlastnictví médií a jejich nezávislost? Co od médií očekávají? Co snižuje jejich úroveň? Jak důležití jsou novináři? Kvůli čemu čtou lidé noviny? Právě na tyto otázky hledala odpovědi v květnovém reprezentativním výzkumu agentura STEM/MARK.  Lidé většinou netuší, komu patří média v ČR a ani je to příliš nezajímá. Pouze 1/5 dotázaných projevuje zájem o vlastníky médií. Nejvíce se o ně zajímají příznivci KDU-STAN, ČSSD a ODS, nejméně dle očekávání příznivci ANO a KSČM. Z výsledků výzkumu agentury STEM/MARK dále vyplývá přesvědčení občanů, že česká média nemohou dlouhodobě existovat bez silných vlastníků (myslí si to 2/3 dotázaných). Otázkou je, kdo má být jejich vlastníkem? Češi si i přes všechny medializované aféry většinově myslí, že pro tuzemská média je lepší, aby zůstala v českých rukách (soudí to 3/4 respondentů). Rozporuplně se dotázaná populace staví k nezávislosti médií. Na jedné straně zaznívá silný hlas, že nezávislost novin je nezbytnou nutností jejich fungování (myslí si 9 z 10 dotázaných). Na druhé straně veřejnost však přiznává vlastníkům všech mediatypů právo, určovat směr a orientaci jejich média (2/3 oslovených respondentů). Veřejnost si ale o skutečné nezávislosti médií nedělá velké iluze. Podle ní lze jen stěží očekávat, že v současné době budou média na svých vlastnících nezávislá (souhlasí s tím 4 z 5 oslovených). K pocitu závislosti médií přispívají silně i politické strany, které si - podle názoru respondentů výzkumu STEM/MARK - vždy najdou cestu, jak média ovlivňovat, bez ohledu na to, kdo je jejich skutečným vlastníkem (přesvědčeno je o tom téměř 90 % respondentů). Roli novinářů v médiích občané nepřeceňují, ale jsou si zároveň vědomi nedostatku kvalitních a zkušených žurnalistů (podle 2/3 dotázaných trpí noviny jejich nedostatkem). V případě novin je proto více akcentován důraz na kvalitu poskytovaných informací než na konkrétní autorství článků (je to tak u 4/5 dotázaných). Zjednodušeně řečeno, noviny se dnes čtou spíše kvůli jejich informačního záběru, než kvůli novinářským osobnostem. Proto je také kladen větší důraz na jejich informační roli, ne na hodnotící komentáře a vlastní názor (platí pro 3/4 respondentů). Absence skutečných novinářských osobností, kterou potvrzuje nízká míra jejich znalosti, vyvolává u čtenářů pocit, že mezi tuzemskými deníky nejsou po názorové stránce zásadní rozdíly (myslí si to 2/3 oslovených). Co negativně ovlivňuje kvalitu a fungování médií? Podle občanů je to souběh více vlivů a okolností. První skupinu vlivů představují: tlak ze strany vlastníků (87 %), vedením redakcí (86 %) a politických stran (85 %). Nedostatky novinářů (nízká etika, odbornost a málo zkušeností) jsou však vnímány téměř stejně intenzivně (kolem 80 %). Tlaku jsou novináři vystaveni i díky časovému presu, který jim v dnešní uspěchané době neskýtá moc prostoru pro kvalitní žurnalistiku (78 % občanů jej vidí jako příčinu nízké kvality médií). Populace se v těchto hodnoceních shoduje napříč jednotlivými skupinami. Nadějí pro tisk může být, že - i ve světle těchto názorů – si 2/5 dotázaných si myslí, že se denní tisk z hlediska kvality obsahu a informací v posledních letech zlepšil. Výzkumu agentury STEM/MARK uskutečněného ve dnech 11. - 14. 5. prostřednictvím online dotazování na Českém národním panelu se zúčastnilo 510 osob reprezentujících internetovou populaci ve věku 15 až 59 let.  

Tomio Okamura: Česká televize se chová skandálně

16. května 2017 23:21
Předsednictvo hnutí SPD poukazuje na skandální chování České televize vůči členům a příznivcům našeho hnutí. Členové SPD využili dne otevřených dveří ČT, aby oslovili tisíce občanů a na veřejném chodníku v blízkosti ČT sbírali podpisy pod petici SPD za přímou volbu a odvolatelnost generálního ředitele České televize, která by měla zajistit větší objektivitu ČT. Zástupci vedení ČT naše členy hned po půl hodině vykázali s tím, že prý tam nesmíme podpisy sbírat. Přestože na to samozřejmě máme právo v souladu s petičním zákonem. Hnutí SPD zváží proti České televizi právní kroky ve věci porušení petičního zákona. Program SPD obsahuje zásadní změnu fungování České televize včetně kontroly hospodaření. ČT musí občanům garantovat skutečně vyvážené a objektivní zpravodajství a ukončit své mediální působení v zájmu Evropské unie a proti zájmům českých občanů.

Pozor – byli jsme ozářeni!! aneb Jeden z příkladů mediální tiché pošty

15. května 2017 14:00
Už jednou jsem psal o tom, jak média a novináři dokážou udělat z komára velblouda, a z prosté uzeniny nebezpečnou karcinogenní potravu (Klobásy jako mediální téma aneb Jak se vyvolává panika). Redaktoři online médií se však nepoučili a pracují stále stejným způsobem – překládají a opisují bez znalosti věci, aniž by si prověřili, odkud původní informace pochází. Berou vždy za platný ten poslední, většinou už zkreslený zdroj z konečného článku řetězce mediální tiché pošty. Ten pak český redaktor ledabylým překladem a opomenutím souvislostí ještě více zdeformuje. Tak to bylo s klobásami, dnes s radioaktivitou. Když jsem si přečetl na Novinky.cz Dávku radiace z Fukušimy dostal každý člověk na světě, hned jsem tušil zradu a vydal se na začátek informačního řetězce. Zde jsou výsledky mého pátrání. Dne 2. května zveřejnil Norský institut pro zkoumání ovzduší studii s názvem: „Globální transport fukušimských radionuklidů z Japonska do Asie, Severní Ameriky a Evropy. Odhadované dávky a předpokládané zdravotní účinky“ (Global transport of Fukushima-derived radionuclides from Japan to Asia, North America and Europe. Estimated doses and expected health effects). Zveřejněný abstrakt je vysoce odborným textem používajícím při popisu toho, jak se radioaktivita z fukušimské tragédie šířila vzdušnými proudy po celé planetě, hodnoty terabecquerelů. Jak jsem pochopil, nejméně terabecquerelů se dostalo do Evropy a to ještě hlavně do evropské části Ruska a do skandinávských zemí. 76 procent sledované radioaktivity se dostalo do moře. Pak ale přichází odstavec o radiaci, které byli vystaveni lidé. Podle abstraktu to bylo v okolí Fukušimy 1 až 5 millisievertů (mSv), ve zbytku Japonska méně než 0,5 mSv a ve zbytku světa méně než 0,1 mSv, což je dávka odpovídající jednomu rentgenovému vyšetření. Je tu i věta, z níž vyplývá, že vypočtená dávka z dostupných údajů je o dva řády nižší než množství, které by mohlo mít znatelný účinek na populaci. O této studii otiskl 10. května krátkou zprávu časopis New Scientist s titulkem Fukušimská nehoda přinesla každému radiaci jednoho rentgenového vyšetření (Fukushima accident gave everyone an X-ray’s worth of radiation). New Scientist využil přítomnosti jednoho z autora zprávy Nikolaose Evangeliou ve Vídni, kde byl na výročním zasedání European Geosciences Union, a vyzpovídal ho. Tady přeložím doslova: „Není třeba se obávat,“ říká Nikolaos Evangeliou z Norského ústavu pro výzkum ovzduší. Jeho tým vypočítal pravděpodobné působení dvou radioaktivních izotopů cesia na každého člověka na zemi podle dostupných dat. Výzkumníci odhadují, že naprostá většina jedinců dostala dávku 0,02 millisievertů. „Což podle mne znamená, že každý z nás dostal jeden rentgen navíc.“ Tématu se od den později 11. května ujala novinářka Juliana Rose Pignataro z International Business Times, což je internetové globální periodikum z New Yorku s deseti vydáními v sedmi jazycích. Obsah? Převážně převzaté a z dostupných online zdrojů vyrešeršované informace, které jsou údajně důležité pro byznys; což představuje široké spektrum témat sahající od Donalda Trumpa, severokorejského nebezpečí přes britskou vévodkyni Kate až po psychologické a vědecké studie, které jsou volně k dispozici. Zkrátka jeden z více podobných internetových projektů, které pilně monitorují informace na netu, aby je převzali, soustředili na jednom místě a vytěžili z nich požadovanou čtenost. (Tedy podobná metoda, jakou používají Parlamentní listy, ovšem bez trapných bulvárních titulků.) Slečna či paní Pignataro se ve svém textu Fukušimská jaderná katastrofa postihla každého na Zemi (Fukushima Nuclear Disaster Radiation Affected Everyone On Earth) jednak odvolává na článek v New Scientist, ten však doplňuje dalšími rešeršemi o fukušimské katastrofě a vůbec o působení radioaktivity na lidi, včetně odkazů na tragické případy. Jestliže britský New Scientist uvedl, že každý Brit dostane ročně dávku kolem 2,7 millisievertů z přirozeného pozadí radioaktivity, Julie Pignataro data aktualizovala pro USA, a z dat United States Nuclear Regulatory Commission uvedla, že průměrný Američan dostane ročně kolem 6,2 millisievertů částečně z přirozených zdrojů (geologie, radon, kosmické paprsky) a z poloviny z civilizačních zdrojů. Toto porovnání (které v českém textu naprosto chybí), je chvályhodné, neboť relativizuje nebezpečnost fukušimské dávky. Jenomže při citacích z původního norského zdroje už v International Business Times dochází k některým posunům v informování. Například ve větě „průměrná osoba dostala z fukušimské nehody dávku 0,5 millisievertů“ – chybí dodatek, že to platí jen pro Japonsko. Článek pak přidává ještě další informace, například: „nemoc z ozáření způsobuje dávka kolem jednoho tisíce mSv.“ A také, že „populace ptáků v oblastech kolem Fukušimy prokázala úbytek v období let 2011 a 2014. Vědecký tým však také sdělil, že černobylská katastrofa, nejhorší jaderná nehody v dějinách, měla mnohem horší dopad na lidi, protože spad byl větší a zasáhl více obydlenou oblast.“ Anonymní redaktor(ka) Novinky.cz vše zpracoval(a) 12. května do zprávy Dávku radiace z Fukušimy dostal každý člověk na světě. Zde je text s komentářem:
"Po havárii jaderné elektrárny Fukušima v Japonsku v roce 2011 byl každý člověk na Zemi vystaven dávce radioaktivního zářením. Prokázal to globální výzkum Norského institutu pro výzkum ovzduší. Odborníci ale uklidňují, že není důvodem (stylistika?) k panice, informoval server International Business Times. Nemusíme se obávat. Víc než 80 procent radiace uniklo do oceánu, takže si myslím, že globální populace vstřebala nejméně radiace,“ (otrocký překlad originálu: “More than 80 percent of the radiation was deposited in the ocean and poles, so I think the global population got the least exposure,”) řekl serveru News Scientist (nový název New Scientist?) člen výzkumného týmu Nikolas (správně Nikolaos) Evangeliou. Každý člověk na Zemi dostal podle Norů v průměru dávku asi 0,5 millisievertu (nedostal, týká se to jen Japonska), což odpovídá jednomu rentgenovému vyšetření u lékaře. Lidé, kteří žili v okolí Fukušimy, ale dostali dávku mnohonásobně vyšší – od jednoho do pěti millisievertů. Nemoc z ozáření ale vyvolává až dávka okolo 1000 millisievertů. Horší je ta druhá zpráva. Norští vědci však mají také horší zprávu. Rostliny a živočichy uvolněná radiace patrně zasáhla v mnohem větší míře. (opět se týkalo jen Fukušimy) Například populace ptáků se v období mezi roky 2011 až 2014 prokazatelně ztenčila (kolem Fukušimy). A tým badatelů Norského institutu pro výzkum ovzduší to dává do souvislosti právě s nejhorší jadernou havárií od výbuchu Černobylu." (Badatelé nic do souvislosti nedali. Černobyl se udál v roce 1986).
Aby vynikla ledabylost překladu a obsahové zkreslení faktů, uvádím původní text, z něhož poslední odstavec Novinek.cz čerpal: „The team noted that while the effect on humans was minimal, plants and animals were likely impacted much more significantly. Bird populations in areas around Fukushima showed a decline between 2011 and 2014. The team also said the 1986 Chernobyl disaster, the worst nuclear accident in history, had a far worse impact on humans because the fallout was larger and hit areas that were much more populated.“ Nechť každý posoudí sám fantasii a invenci (či ignoranci?) autora české zprávy, který namísto, aby věcně informoval, pocítil potřebu nás strašit, "horší zprávou." Na tom nic nemění fakt, že už americký zdroj International Business News zpracováním původně neutrálního vědeckého výzkumu posunul informaci směrem k alarmujcímu zjištění. Když to ve Fukušimě před sedmi lety bouchlo, tehdy jsem na podobné – byť horší zkreslování nebezpečí - reagoval glosou Fukušima, deset milionů a soudce Holmes.  

Sčot aneb výsledky této vlády v oblasti mediální legislativy

11. května 2017 13:00
Vláda Bohuslava Sobotky evidentně pomalu odchází na úbytě ve víru hádek a nenávisti mezi ČSSD, které padají preference k 10 % a ANO, jehož preference jsou třikrát větší. Volby se blíží a kampaň začala. Na mediálním  poli  tato vláda mnoho objevného nepřinesla. V koaliční dohodě se vláda, kdysi plna lásky, dohodla na tom, že připraví systém klasifikace vhodnosti pořadů pro jednotlivé věkové kategorie (labelling), zpřesní pravidla, týkající se koncentrace mediálního vlastnictví a přijme nový autorský zákon. Evropská unie a Světová Radiokomunikační konference WRC-15 si vynutila  předložení a schválení vládní novely zákona  o elektronických komunikacích 127/2005 Sb.  a zákona 483/1991 Sb., o České televizi kvůli  změny vysílání na standard DVB-T2, neboť pásmo 700 MHz (694 až 790 MHz) vyhradil Evropský  parlament  pro  datové sítě širokopásmového mobilního připojení 5G. Inovace se dotkne   2,5 mil. českých domácností. Otázkou, kterou musí nyní rozhodnout poslanci, je, zda cílem vládního návrh novely zákona o elektronických komunikacích má být, aby veškerý přístup k televiznímu vysílání byl placený, nebo zda stát zachová bezplatný přístup občanů k televiznímu vysílání jako veřejnou službu dostupnou všem  v podobě terestrického příjmu. Vyčleněním pásma 700 MHz pro telekomunikační operátory bez změny vysílacího standardu by diváci přišli od června 2020   do února 2021  o značnou část televizních programů  ve stávajícím standardu DVB-T1. Od podoby novely zákona závisí výstavba infrastruktury, konfigurace tří přechodových sítí a následně konfigurace definitivních sítí DVB-T2  . Vzhledem k tomu, že dostupnost terestrické platformy pro maximum občanů je předpokladem k zachování bezplatného příjmu, v zájmu kabelových a satelitních operátorů je, aby novela schválena nebyla, resp. aby preferovala jejich zájem vydělat na každém, kdo bude nadále chtít sledovat televizi a přimět tak co nejvíce  domácností ke platbám za  televizní  vysílání přes satelit,  kabel či IPTV. Opět se ve sněmovně střetávají budoucí zisky s veřejným zájmem. Česká asociace satelitních operátorů napsala otevřený dopis premiérovi  o tom, že není třeba spěchat a úhrada nákladů na souběžný provoz stávajících sítí a přechodových sítí představuje nepřijatelnou veřejnou podporu dle čl. 107 SFEU. Podporovatelé změny argumentují logikou zájmu spotřebitelů. Terestrická platforma televize je v Česku stále nejvyužívanější platformou.  Česká televize a její operátor České radiokomunikace si udržují postavení lídra digitalizace a hodlají veřejnou službu v podobě terestrického příjmu zdarma zachovat. ČT chce v  plánované přechodové síti nabízet zdarma všech šest svých programů v HD kvalitě a rozšířit své vysílání i v definitivní konfiguraci o další síť, což by umožňovalo rozšíření programové nabídky, zachování stávajícího podílu na kapacitě terestrického trhu, filmový či sportovní kanál v uHDTV 4k rozlišení a interaktivní služby prostřednictvím  internetového připojení. Zájmem Českého rozhlasu je zůstat s rozhlasovými stanicemi i v novém vysílacím standardu. Pro některé, zejména hudební stanice je příjem prostřednictvím domácího kina v hifi kvalitě před DVB-T klíčový: Vltava, Jazz, ale i Praha a Wave. Přijetím novely a standardu DVB-T2 na dlouho skončí debaty o digitálním televizním vysílání, protože o přechodu na   další standard DVB-T3 se neuvažuje. Po roce 2025 už nejspíše bude nabídka širokopásmového internetu natolik robustní, že všesměrové vysílání jako takové bude na ústupu. Přednost dostane personalizovaná nabídka mediálních domů "on demand" přes část kapacit sítí telekomunikačních operátorů, která divákům umožní sledovat pouze to, co chtějí a v čase kdy chtějí. Princip "must carry" (přístup zdarma k nabídce veřejnoprávní televize a rozhlasu) by ale měl být zachován.  První přechodová síť DVB-T2  byla spuštěna z vysílačů Praha-Žižkov a Cukrák 1. března tohoto roku. Pokud nebude proveden přechod na DVB-T2 rychle, hrozí  ztráta diváků a jejich přechod na placené platformy. Poslanecká sněmovna má projednat novelu zákona o elektronických komunikacích ve třetím, závěrečném čtení na schůzi začínající 16. května. V jaké podobě bude zákon schválen, je otázka. Nevraživost poslanců koalice znemožňuje jakoukoliv racionální predikci výsledků projednávání. Závazná podoba označování audiovizuálních děl zatím neexistuje. Ministerstvo kultury zákon doposud v definitivní podobě nepředložilo, jeho aktivity na dlouhou dobu  zamrzly ve stádiu veřejných konzultací. Vzhledem k tomu, že nyní do sněmovny dorazila další novela vysílacího zákona, uvidíme. Patrně asi neuvidíme. Sněmovna bude ráda, když se doklopýtá k tomu, aby schválila životně důležité normy. Ochota poslanců řešit odborná okrajová témata nejspíš ve víru předvolebních tanců nebude veliká. Labelling navíc zajímá většinou pouze křesťany, kteří chtějí své děti uchránit před násilím i sprostou mluvou. Liberální rodiče jsou s podobou společnosti vcelku smířeni a liberální poslanci napříč politickými stranami tudíž nemají na nové regulaci médií zájem. Většina televizí dodržuje stávající informační označování 18+  v podobě sice nejednotně graficky provedené, ale tradiční hvězdičky  a tak tlak na zpřísnění není. Koncentraci mediálního vlastnictví vláda spláchla zákonem o střetu zájmů, zvaným Lex Babiš. Plácnutí do vody. Babiš využil novely občanského zákoníku a vlastnictví převedl do "offshoru" svěřeneckého fondu. Ostatní vlastníci médií byli sociální demokracii a ostatním "demokratickým" stranám vcelku jedno. ČSSD z Lex Babiš politický kapitál doteď nevytřískala a kvalita produkce Mladé fronty Dnes se nezlepšila. Novela autorského zákona 102/2017 Sb., vynucená implementací evropské směrnice 2014/26/EU o kolektivní správě autorského práva, byla přijata. Navzdory protestům „hospodských“, kteří jsou permanentně vystavování nutnosti platit „výpalné“ OSA a dalším kolektivním správcům, 9. března 2017 bylo schváleno finální znění Senátem. Senát schválil novelu beze změn. Nicméně rozsah nedokonalosti byl takový, že normu v Senátu označili za legislativní zmetek. Činnost  OSA, Intergram, DILIA byla sice zprůhledněna, došlo ke značnému zpřísnění podmínek pro stanovování sazebníků poplatků, poplatky by neměly stoupat nad míru každoroční inflace, spory bude rozhodovat soud a ne nějací arbitři či úředníci,  nicméně novela zachovává nešvary rozšířené kolektivní správy – výběr poplatků bez ohledu na to, zda odpovídající nositele práv kolektivní správce zastupuje, nebo nikoli. Do novely pronikly i některé dobré změny: nebude  nutné ohlašovat kolektivním správcům veřejnou živou hudební produkci   folklórních děl, výjimky z ochrany autorského práva  pro karikaturu a parodii.  Český rozhlas a Česká televize jako instituce veřejné služby stojící mimo trh jsou díky novele oprávněni vyjednávat s kolektivními správci samostatně, nemusí být členem nějaké asociace. Na komplexní novelu velmi nabobtnalého autorského zákona si budeme muset počkat. Minimálně do doby, než ve Sněmovně usednou do poslaneckých lavic Piráti kteří jako jediní ve svém programu zohledňují technologický vývoj a rozpor zažité praxe se zastaralou podobou autorského práva.  S poslancem Jiřím Zlatuškou z Masarykovy univerzity, který měl na starosti autorský zákon jako jeho zpravodaj v garančním výboru, a snad až příliš úzce spolupracoval s kolektivními správci,  se nepočítá na jihomoravské kandidátce ANO ani v Praze, kde je nyní poslancem. Legislativní plán vlády na léta 2015 a 2016   avizoval novelu zákona o Českém rozhlasu a České televizi. Tu, která se zabývá jiným způsobem volby do rad podle tak zvaného „německého modelu“. Podle této novely měli být radní jmenováni v zákoně taxativně určenými organizacemi, nikoliv schvalováni parlamentem. "Depolitizace mediálních rad" zklamala na celé čáře všechny. Ministerstvo kultury začalo novelu zpracovávat, ale ukázalo se, že by byla velmi problematická již způsobem výběru do rad a navíc by obě média zatížila dalšími náklady na financování rad. Problém byl, že většina organizací, které měly jmenovat radní, byla pobiratelem veřejných prostředků rozdělovaných vládou, některé byly dokonce v přímém střetu zájmů jako scénáristé, režiséři a kameramani, které ČT živí. Nakonec se nápadu ujala skupina poslanců pod vedením Martina Komárka z ANO, ve skutečnosti řízená lobbyistkou Hanou Marvanovou a jejími klienty. Komárka v této iniciativě ovšem nepodporovali ani jeho straničtí kolegové, ani poslanci dalších stran. A tak ani tento zákon zatím, v tomto případě naštěstí, nedorazil do svého cíle. Budoucnost Martina Komárka na  kandidátce hnutí ANO není optimistická. Jeho místo jedničky na kandidátce v Libereckém kraji obsadil  podnikatel Jiří Bláha, v regionu   známý kvůli svému pekařskému závodu. V Praze ho nechtějí.  Boj nekončí. Novela zákona o Českém rozhlase, která by veřejnoprávnímu vysílateli umožnila získat vlastní multiplex ve vysílací platformě DAB+, také ustrnula ve fázi přípravy. Chaotická legislativní činnost Hermanova ministerstva kultury se nemůže pochlubit jediným zákonem, který by dotáhlo ministerstvo do konce bez problémů.

„Demise-nedemise“ jako lekce mediální výchovy

09. května 2017 23:31
  Začátek května 2017 představoval pro českou politickou scénu dost zásadní zatěžkávací zkoušku. Předseda vlády Sobotka se rozhodl vyřešit dlouhodobě nevalné vztahy s ministrem financí Babišem pokusem o ministrovo odvolání. Je těžké určit, kde tkví kořeny tohoto napětí uvnitř vládního týmu, s jistou dávkou ironie by šlo poznamenat, že to začalo už s výsledky voleb. Jisté ale je, že na konflikt získal razanci v lednu tohoto roku, kdy premiér ministra financí vyzval, aby vysvětlit svoje příjmy. Od té doby také nabírá na tempu „příběh“, který o celé věci vyprávějí média (nebo alespoň část z nich) prostřednictvím zpravodajství a komentářů. Není sporu o tom, že i zprávy jsou příběhy – v odborné literatuře o tom najdeme dost dokladů. Například americký profesor žurnalistiky Jack Lule vydal v roce 2001 pozoruhodnou knihu „Denní zprávy, věčné příběhy“, ve které ukazuje, jak se denní zpravodajství skládá do příběhů, které někdy dokonce připomínají velké mýtické či biblické příběhy (kupříkladu zprávy o živelních katastrofách se svým celkovým naladěním mnohdy podobají biblickému příběhu o trestu potopou). Přistoupíme-li na představu, že zprávy jsou dílky skládající se do příběhu, můžeme si položit otázku, jaký příběh byl a je médii (s výjimkami, to znovu připomínám) vyprávěn o současné vládní krizi v Česku. Střet mezi Bohuslavem Sobotkou a Andrejem Babišem zapadl do delšího a již dobře rozehraného vyprávění o přítomnosti některých nepřijatelných elementů na české politické scéně: česká média ve své většině vytrvale demonstrují nechuť k chování současného prezidenta a nejpozději od nákupu vydavatelského domu Mafra též k současnému ministrovi financí. Cokoliv, co se dá použít jako další dílek do skládačky tohoto příběhu, je do něj použito (vidět to bylo na volbě Donalda Trumpa).  A tak není divu, že sotva premiér v lednu 2017 svůj požadavek formuloval, média to traktovala jako doklad o tom, že jimi předkládaný obraz Babiše je opodstatněný. Potud by na celé věci nebylo nic divného. Zpravodajství prostě vycházelo z informací, které mělo. Komplikace nastala ve chvíli, kdy se na veřejnost začaly dostala nahrávky rozhovoru novináře Přibila s Andrejem Babišem, na níž padají slova o tom, jaký kompromitující materiál existuje na toho či onoho Babišova odpůrce. Pro média to byl další doklad nepřijatelnosti osoby stávajícího ministra financí. Určitou výjimku v tomto převážně monotónním přístupu přestavuje reportér Českého rozhlasu Janek Kroupa, který si položil otázku, jak mohly nahrávky vzniknout. Nejpravděpodobnější se mu jeví možnost, že nahrávací zařízení měl u sebe sám novinář. Tím se ovšem situace podstatně mění: vypadá to, že hovor o kompromitujících materiálech na protivníky byl možná spíš sběrem materiálu na samotného ministra… Ostatně fakt, že nahrávky se vynořují postupně, jako by někdo jejich „příběh“ rozvíjel, tomu napovídají. Kroupův postup je velmi užitečná lekce mediální gramotnosti: připomíná nám základní poučení, že klíčovou kategorií pro pochopení jakéhokoliv sdělení je kontext. Nahrávka rozhovoru vypadá neotřesitelně autenticky – přece slyšíme, co si ti dva povídají, máme nezprostředkovaně k dispozici záznam, známe obsah hovoru. Potíž je v tom, že neznáme okolnosti, za nichž se hovory odehrály.

Na okraj dnů...

05. května 2017 14:56
tituly deníků 5.5.2017, převzato z twitteru - LutonskýPonechávám stranou včerejší reality show na Hradě, při níž prezident přijímal Sobotkovu demisi, kterou tento na Hrad nepřinesl. Uniformita titulních stran dnešních deníků je dalším důkazem, že síla některých obrazů je natolik veliká, že jí neodolá žádný editor.  Když před dvěma dny tajemný Julius Šuman na twitteru zveřejnil další dávku tajných odposlechů konverzace Andreje Babiše, nahrávka č.2 se - na rozdíl od té první - dostala okamžitě do mainstreamových médií, protože se na ní Babiš s redaktorem Přibilem domlouval na strategii zveřejňování kauz proti svým politickým soupeřům. Souhlasím s tím, že tohle šmírování je špína, na druhé straně to, co nahrávka č. 2 vyjevila, je natolik závažné, že by to veřejnost měla vědět.  Andrej Babiš má výdrž: včera absolvoval čtyři rozhovory v médiích a ještě večer v sedm hodin byl fit. Postupně hovořil: S redaktorkou Blesku Verou Renovica: "Vím, kdo na mě sbírá kompro! A svatbu s Monikou do toho netahejte". S Danielou Drtinovou na DVTV: "Je mi z ČSSD na zvracení. Být premiérem by byla velká oběť". S Marií Bastlovou v pořadu ČRo "Dvacet minut Radiožurnálu" Předtočeno v 13:00 odpoledne ještě před spektáklem na Hradě. Se Světlanou Witowskou v Interview ČT24. Myslím, že obě redaktorky médií veřejné služby odvedly dobrou práci. Obdiv zvláště pro Světlanu Witowskou, neboť mít proti sobě respondenta, který zásadně neodpovídá na otázky a neustále opakuje svoji mantru, není lehké.  Vím, že čtenáři Louče na mé odkazy příliš neklikají. Ale podle mého názoru u odkazu na komentář Mirka Topolánka "Milý Miloši, Andreji a Slávku..." by to měli udělat.  Premiér Sobotka změnil názor, na tiskovce dnes v 10.30 oznámil, že demisi nepodá, odvolá Babiše...