logo Facebook
i slova jsou činy

Dobrá Rada nad zlato

16. února 2017 01:03 / autor: Peter Duhan

Podnětem k napsání glosy je návrh skupiny poslanců, který je motivován snahou odpolitizovat rady České televize a Českého rozhlasu. Předpokládá volbu radních z vyjmenovaných dvaadvaceti profesních organizací, sdružení a spolků, z nichž dvanáct má přímý či nepřímý vztah k ČT a několik z nich také k ČRo. Lze předpokládat, že osud návrhu je naštěstí předem zpečetěn. V tomto volebním období zapadne prachem zapomenutí a sněmovna, jež vzejde z podzimních voleb, se k němu již nevrátí. I když člověk nikdy neví. Vliv různých nevládních organizací se zatím jeví neomezený a mnozí poslanci a senátoři mu podléhají, což se může projevit v sebeabsurdnějších návrzích zákonů, jejich novel a různých iniciativ s odůvodněním odstranění deficitu demokracie, naplnění vůle lidu, či odpolitizování veřejnoprávních médií. Kreativita našich zastupitelů není nijak omezena. Žel ani zdravým rozumem.
Na základě svých manažerských zkušeností, jež jsem nabyl jako ředitel Českého rozhlasu 6, programový ředitel Českého rozhlasu, pak jeho prozatímní ředitel a nakonec jako generální ředitel této nejstarší mediální instituce v naši zemi (v letech 2007 až 2015), mohu konstatovat, že jsem za celé toto období nebyl vystaven žádnému výraznému politickému tlaku z úrovně poslanecké sněmovny, senátu či členů vlády. Ne že by pokusy o tlak nebyly, ale i v takových situacích jsem se řídil jenom tím, co jsem pokládal v danou chvíli za prospěšné pro Český rozhlas, jeho vedení a jeho zaměstnance. Konec konců odolat či neodolat tlakům z politických pater je věcí osobností výbavy a svědomí toho kterého generálního ředitele a také absence či existence jeho vize, podle které řídí rozhlas či televizi veřejné služby. Odůvodňovat poslanecký návrh nového způsobu volby členů rad jejich odpolitizováním se mi proto jeví jako nedůvěryhodný, chabý a také pokrytecký argument.
Na základě zmíněných manažerských zkušeností mohu ale konstatovat, že jsem byl vystaven tlakům ze strany Rady Českého rozhlasu. Tlakům pramenících z nekompetentnosti, malichernosti, ideologického aktivizmu a osobních animozit některých členů Rady Českého rozhlasu. To jsou tlaky, proti kterým jsou tlaky politické pouze lehkou virózou. To jsou tlaky, o nichž v Poslanecké sněmovně nemají ani páru. Při péči, kterou věnují a hodlají věnovat volbě členů rad je přímo zarážející a paradoxní absence péče o generální ředitele. Jejich po-stavení ve struktuře veřejnoprávních médií, jejich postavení ve vztahu k radě by potřebovalo zásadní inovaci. Závazná pravidla a jejich vymahatelnost ve vztahu generální ředitel-rada je to, oč tu jde. A ne o odpolitizování rad.
Nedodržování pravidel, či jejich absence vede k voluntarizmu, negativizmu, vyřizování osobních účtů. Nezdravá atmosféra ve vztahu generální ředitel - rada má pak přesah především do citlivého programového organizmu, jenž vykazuje známky nervozity a někteří jeho protagonisté neváhají podlehnout pokušení vytvářet účelové mezaliance s členy rady a pomocí nich si hojit bolístky, které jim způsobil generální ředitel anebo je chtějí vytvářet z prostého důvodu - z osobních ambicí. O politických tlacích, pokud to chce generální ředitel, se lidé z programu nemusí nic dozvědět. Ale dobře cílený únik informací z úrovně rady o tom, že ten či onen předseda parlamentní strany, předseda poslaneckého klubu, či rovnou předseda vlády zlomil nad generálním ředitelem hůl, má smrtící účinek a způsobuje chaos. Pravidlo, že rada komunikuje s Českým rozhlasem prostřednictvím generálního ředitele, toto zlaté pravidlo korektní komunikace, je negováno jeho obcházením. Jsem přesvědčen, že popisované skutečnosti by měly být předmětem zájmu poslanců už proto, že jsou to oni, kteří členy rad veřejnoprávních médií volí a projevují jim tak důvěru.
Současný model volby členů rad určitě není dokonalý. Ale patří se připomenout, že alespoň v případě Rady Českého rozhlasu bývalo v minulosti její složení, tedy volba Poslaneckou sněmovnou, mnohem zodpovědnějším aktem. Bývalé sněmovny kladly dostatečný důraz na to, aby se v radě objevily skutečné osobnosti, osobnosti s nezpochybnitelným profesním životopisem a především skutečně občansky bezúhonné. Bývaly to rady, jež byly pro generálního ředitele partnerem a nikoliv soupeřem. Byly si vědomé svého úhelného poslání - chránit generálního ředitele a instituci, kterou řídil před vlivy vnějšího prostředí, především před vlivy politickými. Současné výkřiky některých členů rozhlasové rady, jejich volání po právní subjektivitě rady je absurdním voláním pro vytvoření druhého mocenského centra, tedy realizaci ambice rozhlas řídit a generálnímu řediteli vnutit roli ředitele rozhlasového provozu.
Dnes není aktuální, jakým způsobem a kdo členy rady volí. Aktuálním zůstává, koho Poslanecká sněmovna zvolí. Politické pletichaření typu - my vám odhlasujeme pana X, ale vy nám odhlasujete paní Y je pouze utilitárním handlováním, jež smysl a charakter veřejné mediální služby popírá a trvale poškozuje. V konečném důsledku neprospívá ani politickému klimatu v zemi. Možná by nebylo od věci změnit pohled na poslání rad. Nehledět na to, jak rady a radní prospějí parlamentním stranám a poslaneckým klubům, ale především hledět na to, jak rady a radní prospějí veřejnoprávním médiím. Ty zůstávají po každých parlamentních volbách, což nemusí platit o každé ze stran dnes dlících v parlamentu.
Pokud mají rady plnit svou roli, tedy skutečně radit generálnímu řediteli (aniž by mu svými usneseními a doporučeními omezovaly nedělitelné výkonné pravomoci), kontrolovat hospodaření, schvalovat rozvojové strategie, musejí být pro tyto činnosti náležitě personálně vybaveny. Nemělo by nadále zůstat u preferování mediálního amatérizmu (často i diletantizmu) a v radách by měli zasednout osobnosti, jimž není vzdálen provoz zpravodajství a publicistiky, umělecké tvorby, technologický a technický provoz, etika, legislativa a obecné právo, politologie, historie, ekonomie a třeba i statistika.
Nemožný cíl? Naopak, možný. Za předpokladu, že parlamentní strany se domluví na pečlivých pravidlech a metodě výběru kandidátů při respektování parametrů, jež odpovídají aktuálním potřebám veřejnoprávních médií a že volba v plénu proběhne jedinou možnou metodou: ti nejlepší z nejlepších. V této souvislosti připomínám časté tvrzení, že rady zastupují zájmy posluchačů a diváků. Jde o nedorozumění anebo záměrné pokrytectví. Rady mají chránit generálního ředitele a instituce před vlivy vnějšího prostředí. Posluchači a diváci patří do vnějšího prostředí. Sofistikovaně připravená petice určité množiny posluchačů namířena ad personam či ad institutio je vlivem z vnějšího prostředí. Zda jde o vliv pozitivní či negativní posuzují rady a jejich stanovisko odpovídá logice posouzení, postaví se za anebo proti posluchačům, ale rozhodují vždy v zájmu instituce a generálního ředitele, což je, jak už bylo řečeno, nevyhnutná podmínka jejich existence.
Změna způsobu volby rad, jak předpokládá návrh skupiny poslanců, představuje zásadní zásah do fungování veřejnoprávních médií za posledních 24 let. Připomínám, že mediální legislativa platná od roku 1993 byla nastavena kvalitně a přesáhla horizont čtvrtstoletí. Svědčí o tom dobrá kondice obou veřejnoprávních institucí, jejích programový a technologický rozvoj, které jsou srovnatelné s mnohem staršími veřejnoprávními institucemi na západ od našich hranic. Ze svých zkušeností vím, že český příklad byl a je inspirativní pro veřejnoprávní instituce na Západním Balkánu a ve Východní Evropě. Proč tedy tento kapitál zpochybňovat?
Volit členy rad na základě doporučení dvaadvaceti vyjmenovaných organizací? Proč? Vyměnit vliv politický (na základě mých zkušeností sporný) za vliv lobbistů z profesních organizací? Prospěje to veřejnoprávním médiím? Ptám se proto, že jsem skálopevně přesvědčený, že České republika je parlamentní demokracií a ne stavovským státem. Lid v parlamentních volbách volí své zastupitele, svěřuje jim tak do péče mimo jiné také starost o veřejný prostor a instituce, jež jsou jeho součástí. Pokud parlament určí výši koncesionářského poplatku je jeho svatou povinností dohlížet na to jakým způsobem je s koncesionářskými poplatky nakládáno. Proto zákonodárce správně předpokládal zřízení mediálních rad a jejich volbu Poslaneckou sněmovnou. Tečka.
Můžeme se dohadovat zda a jak systém vylepšit, ale ne o tom, jak ho negovat. Masa jmenovaných zástupců navržených vyjmenovanými organizacemi zvolí snad pětičlennou správní radu, v niž ale není místo pro generálního ředitele, to je ukázka negace stávajícího systému a ne jeho vylepšení. Z jednoduchého udělat složité vyžaduje obrovskou dávku kreativity anebo nedostatek zodpovědnosti a zbavování se povinností vůči věcem veřejným, které mají podléhat funkčnímu řádu a poctivé kontrole.
Svého času existovala na půdě Poslanecké sněmovny Stálá mediální komise. Ano, je třeba přiznat, že zásadní slovo v ní měly nejsilnější strany ČSSD a ODS, což se výrazně promítlo do její činnosti a nejednou ovlivnilo chod veřejnoprávních médií, včetně volby generálních ředitelů. Ovšem nelze neocenit, že dohody, jež se na půdě Stále mediální komise uzavřely, měly závaznou platnost a ovlivnily tak stabilitu televize a rozhlasu a jejich rozvoj. Tato ka-pitola je uzavřena, ale stabilita veřejnoprávních médií je stále na pořadu dne. Média veřejné služby má dnes v referátu Volební výbor. Je plně na jeho členech jak často a jak intenzivně se zabývají stabilitou televize a rozhlasu. Měli by ale vědět, že na jejich stabilitě a zejména důvěryhodnosti mají lví podíl i mediální rady. A měli by podle toho konat, tedy vybírat kandidáty do rad a volit konkrétní radní, Je to zdánlivě prosté: dobra Rada nad zlato.

Peter Duhan
bývalý generální ředitel Českého rozhlasu