i slova jsou činy

Hlavní hráči modrých obrazovek

20. ledna 2017 23:23 / autor: Irena Ryšánková

Tento text nepřináší žádná závratná zjištění, prakticky jde jen o malý přehled vlastníků největších a dnes již tradičních televizí na vysílacím trhu.

Pamětníci ví, že situace je až nudně stabilizovaná od chvíle, kdy jsou jasná pravidla vysílání reklamy a Česká televize a Český rozhlas již nejsou součástí reklamního trhu.

Tatam jsou boje o Novu, jejímiž vrcholy bylo odstranění Vladimíra Železného z jejího čela či odvolání kompletní Rady pro rozhlasové a televizní vysílání premiérem Špidlou. Ostatně protiprávní, jak se později ukázalo.

Televize Prima  vysílá již drahně let celoplošně a nemusí se o frekvence dělit regionálním rozpojením, kdy se regionální televize připojovaly třeba uprostřed detektivky.  Znalost výrazu „odvšivení Primy“ značí pamětníka. Nyní nově pouze zaniklo již mrtvé sro FTV Premiéra.

Dvě nejstarší a největší televize s licencí dnes patří nadnárodním firmám. Patrně tomu tak zůstane. Pokud totiž nebude zákon o střetu zájmů shledán protiústavním, pak si český podnikatel bude muset rozmyslet, zda vstoupí do politiky, či bude vlastnit média. Nedomnívám se ale, že by bylo příliš mnoho naivních miliardářů, kteří by si koupili „média pro radost a volby“, aniž by předem zvážili jednak finanční náročnost takového počinu, neboť fixní náklady mediálních domů jsou vysoké a pravidelné, a aniž by také zvážili personální obsazení těchto domů.

Vysilatelé ze zákona, v tomto případě tedy Česká televize,  jsou, či by měly být jakousi pojistkou demokracie. Placeni  koncesionářskými poplatky a tedy s jistotou financování  a  také jistotou, že příští vlastník nebude ohýbat obsah vysílání ke svému obrazu, je vykoupena jasnými pravidly. Občasné nápady o faktickém zestátnění médií veřejné služby jsou nebezpečné. Stejně, jako je nebezpečné nerespektování ústavní podřízenosti dozorčího orgánu (odpovědnost parlamentu) a pod pláštíkem takzvaného „odpolitizování“ snaha o odpovědnost nikým nevolené struktuře institucionálních lobbyistů. Nenajde se 36 spravedlivých, „na nichž stojí svět“, i když   idea  lamed wav cadikim  pochází již z dob babylónského rabi Abbaje, z  4. stol.. Doteď se tolik spravedlivých nikdy nenašlo. Na druhé straně se ale koncesionáři domnívají, že platbou poplatků  médiím veřejné služby se stávají jejich spolumajiteli.  Televize se však odpovídá  Radě, která koncesionáře ze zákona zastupuje. Rada se pak odpovídá parlamentu, jehož poslanci se teprve pak odpovídají voličům. Současné snahy o tak zvané „ztransparentnění rad"  jsou ve skutečnosti snahami o zatemnění jejich odpovědnosti – v přímém protikladu k tomu, co mají spravedliví na světě činit.   „Blaze těm, kteří doufají v ně…“ Pokud  chceme vymanit mediální rady ze zákulisního vlivu politiků, o což údajně dle lobbyistky Hany Marvanové jde, možná by bylo dobré vrátit se ke starému systému, kdy si každá strana nominovala své zástupce. Aby bylo politicky jasné, kdo nese odpovědnost. Možná by bylo v takovém případě dobré, aby rady měly právní subjektivitu, jejich rozhodnutí byla přezkoumatelná soudem a radní byli za svá rozhodnutí odpovědní. Podobně jako je tomu u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je pak tím tělesem státu, kterému se dle vysílacího zákona odpovídají nejen soukromí vysilatelé, ale i Česká televize a Český rozhlas.

Jakkoliv se od televizní digitalizace očekávaly změny na televizním trhu, přesto ani ta nezrušila dominanci tradičních vysilatelů Novy a Primy pro většinového diváka, který přijímá terestrické vysílání.  Nova i Prima využily volného prostoru k tvorbě dalších dceřiných tematických kanálů. K Nově a Primě se přidala televize Barrandov, která se  znovuzavedením zpravodajství opět stala plnoformátovou. Jak před patnácti lety někdo prohlásil na slyšení v Senátu, provozovat televizi není zábava pro chudé. Pokud máte jen jednu televizi, platíte obrovské fixní náklady jen z jednoho zisku. A to je důvod, proč si všichni úspěšní pořídili kanálů víc. Ani druhá vlna digitalizace DVB-T2 na tomto prostém faktu nic nezmění. Klíčovým faktorem změn bude až rozvoj širokopásmového internetu na 4g mobilních sítích,  které upřednostní tento způsob přenosu a pak budou mediální domy konkurovat různým internetovým archivům a službám.

Nova je ve vlastnictví společnosti CME, druhdy založené Ronaldem Lauderem, posléze ovládnuté společností Time Warner.  Licenci pro Českou republiku drží společnost CET 21.

Příběh Novy byl mnohokrát popsán, její cesta od původní myšlenky „intelektuální televize“ k současné klasice polobulváru  či způsob, jakým získala frekvence k vysílání je pozoruhodným svědectvím devadesátých let a počínajícího televizního kapitalismu.

Její menší, ale kupodivu starší sestra, televize Prima, začínala  jako shluk regionálních televizí. V současné době je částečně ve vlastnictví švédské společnosti MTG a profiluje se jako rodinná televize,  jakási „mírnější sestra“  z dvojice velkých televizí. Druhým vlastníkem televize je pak stále  Ivan Zach a jeho společnost Ges.

Výrazným hráčem na televizním poli se postupem let stala televize Barrandov. Na rozdíl od obou velkých, jejichž cesta začala ve víru devadesátých let,  Barrandov začal vysílat až v roce 2009 a poněkud bizarně  největší balík jejích akcií držela společnost Moravia Steel.  O tři roky později televizi koupila Empresa Jaromíra Soukupa. Její cílovka je co nejširší, v poslední době se vyznačuje hlavně vysíláním tureckých telenovel či opakováním majora Zemana a zábavnými pořady, téměř výhradně uváděnými Kateřinou Brožovou.  V září 2015 vstoupila do společnosti Empresa jako minoritní partner čínská společnost CEFC China Energy Company Limited. Takže pokud chcete po půlnoci vidět dvouhodinový reportážní film o Zakázaném městě nebo pekingském Národním muzeu, můžete.

Hráčem sice nevelkým, přesto ale zajímavým na českém televizním trhu je TV Noe. Televize křesťanská, která sice není nijak významná, jak již  cílová skupina napovídá, ale zajímavý je její ekonomický model. Jejím provozovatelem je společnost Telepace a peníze získává prostřednictvím vlastní nadace. Noe se profiluje jako „televize dobrých zpráv“, nepočítá s vysíláním reklamy a fakticky jde o nekomerční komunitní vysílání, které mimo Vatikánu sponzorují sami sobě křesťanští věřící. Není to výdělečný podnik, ale spíše neziskovka, i když krytá jako s.r.o.. Právě charakter komunitního vysílání, tedy  onoho plánovaného a nejspíš neuskutečnitelného třetího pilíře vysílacího systému, dává návod, jak se obejít bez speciálního zákona a vystačit si s komerční licencí. Tedy, pokud majitelé dodrží slib neziskové čistoty i poté, co se vysílání rozběhne.