logo Facebook
i slova jsou činy

Slovenský model

21. června 2017 15:00 / autor: Petr Gabriel

Když se na Slovensku nelíbí premiérovi zpravodajství veřejnoprávní televize a rozhlasu, zkritizuje generálního ředitele. Poté připraví poslance své strany na dohodu s koaličními partnery a když nazraje termín volby, generální ředitel skončí a mandát dostane generální ředitel nový. Mediální svět je u našich sousedů ještě menší, než u nás. Takže nepřekvapí, že nový generální ředitel je dlouhou dobu generálním ředitelem Tiskové agentury Slovenské republiky. Tam se osvědčil a na rozdíl od svého kolegy z televize a rádia neztratil politickou podporu. Nutno dodat, že se po pěti letech opakovala historie z roku 2012, kdy se poslanci rozhodovali mezi stejnými jmény. Jen malá změna – pořadí si prohodili. Premiér byl tehdy stejný, jen dnes neřídí jednobarevnou vládu, ale vládu koaliční.

V poslední době kritice čelili oba ředitelé. Šéf RTVS kvůli zpravodajství, které se jevilo premiérovi opozičně laděné. Šéf TASR kvůli spolupráci s ruskou agenturou Sputnik, která se nelíbila opozici. Zatímco prvního ředitele hájila opozice, za druhého se postavila koalice. Obě strany mluvili především o svobodě slova a nezávislosti médií. Jen každá z trochu jiného úhlu pohledu. Svého úhlu pohledu. Volba tedy vlastně ani nemohla dopadnout jinak.

U nás se některým politikům také nelíbí zpravodajství veřejnoprávní televize nebo rozhlasu. Je to pochopitelné. Důvod, proč máme veřejnoprávní média, je zcela jiný, než důvod, proč máme parlament. Práce novinářů je zcela jiná, než práce politiků. Motivace udělat dobrou zprávu o něčem, je pro novináře zcela jiná, než motivace udělat něco konkrétního a dobrého pro politika. A velké nekonečné auvajs, když novinář šlápne na kuří oko politikovi, nebo když politik neví, jak komunikovat s lidmi přes novináře. Logicky nejvíc je vidět silná televize nebo uznávaný rozhlas placený všemi, hned se řeší co s tím. Politik hledá krátké a jednoduché řešení. Pokud je dost hlasitý, čas od času vypustí kontrolního chrousta s geniálním nápadem. Třeba – „použijeme slovenský model“.

Další úvahy nebudu komplikovat tím, že nežijeme v ideálním světě. Nejsou jen novináři čestní, pracovití a zapálení pro kvalitní žurnalistiku. Nejsou jen politici čestní, pracovití a zapálení pro veřejné blaho. Jde mi o systém.

Rádio a televize Slovenska je jeden podnik. Tedy jedno veřejnoprávní médium. Vysílá televizní program na dvou okruzích, jedenácti rozhlasových stanicích, využívá i nová média. Kromě bratislavské centrály má regionální studia v Bánské Bystrici a v Košicích. U nás jsou Česká televize a Český rozhlas podniky dva. ČT vysílá na šesti kanálech, ČRo má celkem dvacet tři stanic. Obě média hojně naplnila prostor nových médií. Hlavním zdrojem financování RTVS jsou poplatky, aktuálně 4,64 Euro měsíčně (asi 125 Kč). Může i omezeně podnikat. U nás je to podobné. Televizní poplatky jsou 135 Kč, rozhlasové poplatky 45 Kč. Dohromady platí domácnosti 180 Kč měsíčně. Náklady jsou natolik rozdílné, že jednoduché srovnání neobstojí. Zatímco na Slovensku se výše poplatku bude v dohledné době měnit, u nás by poplatky měly zůstat ve stejné výši minimálně dalších pět let.

Na Slovensku volí generálního ředitele RTVS na pět let Národní rada, u nás rady ČT a ČRo na šest. Kontrolním orgánem RTVS je devíti členná rada, volí ji parlament na šest let, přičemž tři radní musí být odborníci v oblasti rozhlasového vysílání, tři v oblasti televizního vysílání, dále dva ekonomové a jeden právník. U nás je v případě ČT patnáct radních, v případě ČRo devět radních, volí je parlament na šest let. Pravomoci RTVS jsou více orientované do vlastního řízení média, u nás jsou od vlastního řízení striktně odděleny. Možná je to dáno i faktem, že radní u nás nemají žádné profesní vymezení. RTVS je zřízena zákonem z roku 2010, kdy došlo po sloučení a zestátnění původně samostatné televize a rozhlasu k opětnému založení veřejnoprávního média. ČT a ČRo jsou založeny zákony z roku 1991 a zůstaly veřejnoprávními po celou dobu.

Vliv politiky na generálního ředitele RTVS je zřetelný. Na radu a její činnost už je poněkud menší. U nás je vliv politiky na radu podobný, ale osud generálního ředitele není v rukou poslanců. To je ta viditelná strana rozhraní mezi politikou a veřejnou mediální službou. Méně viditelná, ale stejně zřetelná, je otázka zdrojů (výše poplatků), díky které může být činnost televize či rádia omezena. Ta je v obou případech podobná. Méně peněz většinou znamená i méně veřejnoprávního zpravodajství. Ještě méně viditelná je otázka atmosféry kolem médií. V době slučování a zestátňování původně samostatných STV a SRo tato média až na čestné výjimky nefungovala. U nás třeba v době televizní krize byla ČT také hodně zkoprnělá. Možnosti zasahování radních nebo generálních ředitelů do vlastního zpravodajství na Slovensku i u nás jsou v praxi téměř nemožná. Mohou vytvářet systém a kontrolní mechanismy, vybírat šéfy. To je tak asi všechno, co s tím mohou dělat. Každodenní agenda si běží vlastní cestou.

Co tedy může kontrolní chroust – „použijeme slovenský model“ – znamenat? Je dobře, že se v posledních letech u našich nejbližších sousedů RTVS stabilizovala. Pro původní tvorbu, kulturu i zpravodajství, pro mapování společné historie, třeba i budoucnosti v rámci společného prostoru. Vždy je možné najít inspiraci na obou stranách. A co sleduje politik, který kontrolního chrousta vypustí? Čtenář ať si udělá názor sám. Mě před očima vyvstanou ty doby, kdy chaos zestátňování a spojování veřejnoprávní média na nějakou dobu zcela ochromil…