logo Facebook
i slova jsou činy

Senátní SKSP zapochybovala o svých kompetencích

10. března 2019 05:00 / autor: Jan Mrzena

Na konci prosince řešila Stálá komise pro sdělovací prostředky Senátu tehdejší situaci v Českém rozhlasu a petici „Za otevřenou Vltavu“. Diskuse byla tehdy pestrá a dotkla se samé podstaty komise. Pochybnosti o jejích kompetencích hučely mezi návštěvníky i na mikrofon prosincové schůze tak důrazně, že se senátoři vrátili k problému ještě týž večer. Lukáš Wagenknecht Marek Hilšer, Ladislav Faktor, Mikuláš Bek, Jitka Chalánková a předseda Václav Chaloupek vyjádřili své zneklidnění nad situací. Byli překvapeni razantním zpochybněním kompetencí SKSP. Sice konstatovali, že komise podle nich jednala standardním způsobem a neměla v úmyslu řešit personální otázky v Českém rozhlase. Avšak pro jistotu a uklidnění situace se rozhodli prověřit své kompetence.

Jádro problému spočívá v tom, že Senát je sice součástí tvorby zákonů, avšak nemá žádné konkrétní úkoly, které by mu ukládaly mediální zákony. Na senátory se sice často obrací osobnosti z oblasti médií o pomoc při řešení konkrétních zájmů či situací, ale vše většinou skončí u veřejného slyšení anebo semináře. Proto byla SKSP odmítnuta i jako platforma hledání řešení prosincové situace v Českém rozhlasu. Proto byla i označována za politizaci personálních kroků, které má v kompetenci generální ředitel.

Na poslední schůzi se předseda komise Václav Chaloupek vrátil ke kompetencím SKSP. Připomněl, že byly zpochybněny při projednávání podnětu iniciativy „Za otevřenou Vltavu“. Senátor Lukáš Wagenknecht (Piráti) pak uvedl, „Činnost komise je plně v souladu s usnesením Senátu z jeho 1. schůze ze dne 14. 11. 2018, které ukládá úkoly komisi ve svěřené oblasti médií.“ Ujistil členy, že komise má v kompetenci se zabývat určitou problematikou, obzvláště v momentě, kdy jsou poměrně jasné signály, že se cosi děje, jako tomu bylo v případě Českého rozhlasu, neboť petice „Za otevřenou Vltavu“ nebyla jedinou peticí, která zde za poslední dobu byla řešena. Wagenknecht odmítl, že šlo o řešení jednotlivých personálií, ale o zjištění, zda tam opravdu nějaký reálný problém je.

V názoru ho podpořili i další senátoři. Marek Hilšer (MHS) vyjádřil znepokojení se situací v Českém rozhlasu, „Nemůžeme k tomu být lhostejní a musíme se tímto problémem zabývat právě třeba skrze seminář či diskusí s Radou pro rozhlasové vysílání, která je kontrolním orgánem a ptát se po kontrolních mechanismech.“ Mikuláš Bek dodal, „Je potřeba zjistit, zda Rada pro rozhlasové vysílání věnuje dostatečnou pozornost této situaci v ČRo a očekával bych ze strany rady nějaké stanovisko.“ Problém však je, že žádná „Rada pro rozhlasové vysílání“ neexistuje.

Senátor Jan Žaloudík (ČSSD) odmítl, že šlo o politizaci problému, „Je potřeba odlišit věci manažerské od věcí koncepčních – zaměřit se na řešení problémů jako jsou autocenzura, neproporcionalita, interpretace a komentáře vysílání.“ Předseda komise Václav Chaloupek dodal, že se stírá rozdíl mezi zpravodajstvím a komentářem. Při projednávání tohoto bodu byl představen host Michal Marčík, tajemník volebního výboru Poslanecké sněmovny. Senátoři na závěr projevili zájem o společné jednání senátní Stálé komise pro sdělovací prostředky a volebního výboru Poslanecké sněmovny.