logo Facebook
i slova jsou činy

Roman Češka: KRIMINALIZACI VNESL DO ČESKÉ POLITIKY MILOŠ ZEMAN

25. února 2019 13:00 / autor: Jan Mrzena

V druhé polovině devadesátých let realizoval tehdejší předseda výkonného výboru Fondu národního majetku Roman Češka řadu velkých privatizačních rozhodnutí vlády. Probíhala kompletní transformace české ekonomiky. Šli do něj novináři a média? „Šli ! A bylo to nevděčné,“ vzpomínal na drsné chvíle, „Musím říct, že když jsem odešel, tak jsem asi deset měsíců odpočíval, nebyl jsem schopen se dívat na zprávy a číst noviny. Bylo to nevděčné proto, že ta materie, kterou jsme řešili čili privatizaci, byla sama o sobě třaskavá. Když jsme prodávali podnik a měli o něj zájem tři nebo čtyři zájemci, tak dva nebo tři byli nespokojeni – a kde to vykládali? No do médií. Když někdo nezaplatil, tak nikdy neřekl Já jsem darebák, já jsem nezaplatil, ale šel vysvětlovat, že jsme darebáci my, protože jsme mu to prodali, ale nevyšli jsme mu v ničem vstříct, neposunuli jsme mu termín nebo něco jiného pro něho neudělali. Takže na Fond národního majetku neustále někdo plival, nadával a kritizoval…Snášelo se to na mou hlavu, užil jsem si toho mírou vrchovatou.“

Už v té době přestala být podstatná skutečnost, ale její mediální obraz. „Monitoring tisku považuji za jeden z kořenů zla české politiky, možná i té světové. Dnešní politiku hodnotím jako populistickou, protože z devadesáti pěti procent reaguje jenom na aktuální témata. Je to jako kdyby politici byli hasiči a nikdo z nich není zahradník, který zakládá zahradu a říká – tady zasadím něco, co poroste na podzim a bude se nějak chovat na jaře. Všichni jenom řeší – ježíš, tady nám hoří požár,“ popsal Roman Češka. „Politici se tak chovají kvůli monitoringům tisku. Když Vám televize odvysílá nějakou reportáž, tak ten primární dopad není nijak destruktivní. To poznáte podle toho, že mluvíte třeba se svým tatínkem a ten vám řekne – Romane, viděl jsem tě večer v televizi, v hlavních zprávách. A když se ho zeptáte – co jsem tam říkal? Odpoví – to já nevím, ale slušelo ti to.“ Problém však nastane ve chvíli, kdy začne politik číst mediální obraz toho, co se stalo v monitoringu ve své kanceláři. „Dopad se násobí. Autisticky nad tím sedíte a trápíte se tím, protože máte pocit, že to, co máte před sebou, ví celý svět a všichni to řeší. Jestliže napíší noviny na čtrnácté stránce malý článeček, kde vás zkritizují, tak průměrný čtenář to nezaregistruje, protože na čtrnáctou stránku vůbec nedolistuje. Ale vy si to přečtete vytržené z kontextu, neuvědomíte si, že na čtrnácté stránce jsou čtyři mnohem zajímavější témata a žijete tím. Máte pocit, že, když na to nebudete reagovat, o něco přijdete. A neustále jste štvancem těch aktualit. Proto politika vypadá tak, jak vypadá,“ přetavil pocity z vlastní zkušenosti do popisu jedné ze zásadních příčin stavu dnešní politiky.

Diváci a čtenáři mají rádi černou kroniku. „Bohužel, média žijí heslem, že negativní zpráva prodává. A bohužel je to do značné míry pravda. Jde o morální integritu politiků, jestli tomu budou nebo nebudou podléhat. Bohužel, česká politika vygenerovala lidi, kteří tomu podléhají na sto procent!“ hodnotil Roman Češka. Už v devadesátých letech začala být účelná v poltickém boji účelová vykonstruovaná kriminalizace protivníků. „To vnesl do české politiky Miloš Zeman tím, že vyhlásil akci čisté ruce. Začal kriminalizovat konání úřednické a začal vytvářet dojem, že všichni jsou tuneláři, zločinci a dostaneme je do tepláků,“ pospal Roman Češka. „Když jsem odešel z funkce, tak vybrali deset kauz, které prověřovali. Výsledek byl ten, že všechny byly v pořádku. Nakonec mu v jeho vlastní pasti uvízl jeho ministr. Od té doby se nese ta linie kriminalizace běžných úředních rozhodnutí.“

Jak si vedou velké české komerční televize? Přináší rádia více zábavy nebo informací? Žijeme v době, kdy nám média servírují víc faktů nebo faktoidů? Kde hledá fakta Roman Češka? Proč jsou lidé tak náchylní věřit faktoidům a proč je rádi konzumují? Celý rozhovor Jana Mrzena s Romanem Češkou můžete shlédnout zde!