logo Facebook
i slova jsou činy

Pavel Žáček: KOMUNISTÉ MAJÍ NA RUKÁCH KREV OD ROKU 1948 AŽ DO ROKU 89

21. ledna 2019 13:00 / autor: Jan Mrzena

Po celý rok 2019 bude většina médií připomínat události, které nás odvedly z totality. Protože netřeba zapomínat, ani podléhat nepřiměřené nostalgii, některé osobní vzpomínky (byť i malé) uslyšíte i v rozhovorech na Českých médiích - často od lidí, kterých se na ně nikdo neptal. Pro začátek uděláme výjimku, která potvrzuje pravidlo. Přinášíme rozhovor s Pavlem Žáčkem, který byl nejen na Národní, ale později byl ředitelem Archívu bezpečnostních složek a se svým týmem přebíral a následně odtajňoval výbušné archivní fondy a sbírky komunistických bezpečnostních složek, svazkové agendy kontrarozvědných, rozvědných i vyšetřovacích orgánů STB, ale i Zpravodajské správy Generálního štábu. Byl zakladatelem a prvním ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů.

V listopadu 89 studoval Fakultu žurnalistiky UK. Byl jedním z organizátorů studentské demonstrace 17. listopadu, existuje legendární fotografie (černobílá), kdy Pavel Žáček stojí před československou vlajkou a vyhlašuje 20.listopadu 1989 na žurnalistice stávku. „Vybudovali jsme tehdy na fakultě tiskové centrum a všichni, kdo byli na místě a zahájili okupační stávku, tak se podíleli na psaní,“ vzpomínal Pavel Žáček na první dny po obuškovém zásahu bezpečnostních složek. „Přinášeli jsme informace z Občanského fóra a z Prahy. Zprvu jsme se soustředili na informace, jak probíhal ten zásah, protože Československá televize neinformovala, rozhlas a další média v podstatě neexistovala. Bylo nutné ta osobní svědectví, rozšířit i mimo Prahu, protože komunistické orgány tady vytvořily embargo a cenzuru. Bylo nutné to při těch spanilých jízdách dostat do jiných měst. Vím, že tehdy jezdili studenti nejen do Ústí nebo Chebu, ale také třeba do Košic.“

Od novinařiny se k historii dostal Pavel Žáček v roce 1993, když nastoupil na Úřad pro dokumentaci a vyšetřování Státní bezpečnosti, který se o dva roky později transformoval na Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu. „Tam jsme se dostali do utajovaných částí archivů a začal jsem je studovat,“ popsal Pavel Žáček, který se i díky této praxi stal v této oblast jedním z mála expertů (nejen) v České republice. Tehdy se odehrával velký politický i společenský střet o možnost zveřejňovaní informací o činnosti STB, ale i konkrétních zločinů totalitního režimu.

Pavel Žáček byl po televizní krizi dva roky členem Rady České televize. „Nahlížel jsem veřejnoprávní televizi z jiného úhlu pohledu. Řada mých spolužáků pracovala uvnitř televize a když jsme zasedali a řešili ty radní problémy, tak spolužákům nepřipadaly tak fatální, jako radě. A když nás slyšeli v přímém přenosu, tak si někdy ťukali na čelo,“ vzpomínal Pavel Žáček. „Dalo mi to některé argumenty k veřejnoprávním médiím, které, i když se svět médií totálně změnil, mohu používat i dneska.“

V té době začal pracovat na vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů. Z praxe Rady ČT vznikla inspirace pro některé paragrafy zákona, kterým je ústav založen. „Prosadili jsme variantu rady jako mezistupně mezi těmi, kdo vytváří zákony a těmi, kdo kontrolují hospodaření,“ přiblížil Pavel Žáček. Radu ústavu volí a odvolává Senát. „Sedm lidí, to je dostatečný počet, aby rada byla efektivní. Ale netušil jsem, že když Senát vybere špatné osobností, tak i těch sedm může být vysoce destruktivních a může to vést k tomu, že ten ústav dnes nefunguje tak, jak by měl.“

Hned dva roky po svém založení tak začal budit ústav zájem novinářů, potažmo veřejnosti, svými vnitřními problémy a na jeho původní úkoly se zapomínalo. Pod doktrínou tažení proti tak zvané politizaci, se o některých věcech přestávalo mluvit, některé příběhy musely zůstat v archivních trezorech. „To je hluboký problém našeho ambivalentního vztahu k našim soudobým dějinám. Ono se říká politizace na jednu stranu, na stranu druhou tu minulost naší nedávnou spojenou například s komunistickým totalitním režimem, ale dokonce i s některými reminiscencemi s nacistickou okupací z doby druhé světové války, tak ty se nás týkají a řešíme je dodnes,“ vysvětlil Pavel Žáček. „Nemám rád ten název politizace. Prostě je to součást našich moderních dějin a není možné tu část ustřihnout a dělat že neexistovala, aby nás to neovlivňovalo. Ovlivňuje nás to mimo jiné už tím, že máme KSČM jako pohrobky té KSČ, která víme, co všechno zde vykonala před rokem 89, stále v parlamentu.“

Proč u nás problémy zapojení bývalých exponentů STB a reálně existuje neuspokojivý stav vyrovnání se s vlastní minulostí? „U nás se odtajňování svazků řešilo poměrně pozdě. Na rozdíl od jiných postkomunistických států, počínaje Německem a konče Estonskem, jsme zakládali ne jednu, ale dvě instituce,“ popisoval Pavel Žáček. „Bylo to vyústění dlouhodobé diskuse, dlouhého konfliktu ve veřejném prostoru, přitom nějaký konsenzus v tom nebyl. Máme tady politické síly, které i v médiích veřejné služby tvrdí, že ten komunistický systém nebyl špatný, protože každý měl práci, byly zajištěny sociální výhody, na rozdíl od dneška. Absolutně pomíjejí, za jakou cenu to bylo – kolik bylo popraveno, umučeno, kolik lidí skončilo v táborech nucených prací, mrtvých na železné oponě (poslední z nich byla německá rodina na jaře 89),“ pokračoval dnes poslanec ODS Pavel Žáček a dodal, „Komunisté mají na rukách krev od roku 1948 až do roku 89.“

V novém rozhovoru Českých médií se dozvíte nejen o sametu, ale také o dalších letech, kdy docházelo k demontáží STB a problémech při odtajnění jejích svazků. Jak se měnil vztah médií a společnosti k naší totalitní minulosti, ale i pohled na práci ÚSTR? Jak jsme na tom po necelých třiceti letech od pádu komunismu? Celý rozhovor Jana Mrzeny s novinářem, a historikem Pavlem Žáčkem (dnes poslancem ODS) spustíte zde!