logo Facebook
i slova jsou činy

Michal Bregant: FILMY V RESTAUROVANÉ PODOBĚ OPRAVDU VYPADAJÍ JAKO FILMY Z TÉ DOBY

14. ledna 2019 13:00 / autor: Jan Mrzena

Filmový historik a kritik Michal Bregant se stal generálním ředitelem Národního filmového archivu v roce 2011. Mezi lety 2002–2008 byl děkanem FAMU. Výrazná osobnost, o které bylo vždy hodně slyšet. „Poslání Národního filmového archivu zůstává stejné. Jádrem je péče o české a československé filmové dědictví,“ definoval podstatu práce NFA jeho generální ředitel, „není to jenom nějaký sklad filmů, ale instituce, která se stará nejen o minulost, ale i budoucnost těch filmů. Musíme se starat o filmy, aby i za padesát, sto, doufejme i dvě stě let byly dostupné. Ta kontinuita je tam dominující.“

„Sám jsem neměl nikdy ambici aktivně tvořit filmy, ale bavilo mě být u toho blízko,“ upřesnil osobní zkušenosti s filmovou a televizní tvorbou Michal Bregant. „Na přelomu roku 89 a 90 jsem se neplánovaně stal asistentem režie Věry Chytilové na filmu o Tomáši Garrigue Masarykovi. To byla najednou strašně intenzivní škola. Během několika týdnů jsem se musel naučit vlastně všechno.“ Michal Bregant připomněl své roky děkana, „Když jsem měl možnost na FAMU starat se o tu školu (ono to nic jiného, než starost není), tak se vyplatila, protože Ti studenti už dnes ovlivňují kinematografii v naší zemi i v zahraničí. Ty filmy, které studenti točili jsou tak zvaně neukázněné. Ale má být umělec ukázněný?“

„Naše instituce patří mezi několik málo na světě, které mají domácí filmovou produkci zachovanou v různých obdobích v průměru z 80 až 95%,“ přiblížil Michal Bregant bohatství, o které se NFA stará, „což je statisticky velmi výjimečné.“ V archivu jsou například negativy Jana Kříženeckého z roku 1898. „Teď je pro nás podstatné sbírání datových souborů se současnou kinematografií, která je kompletně digitální a my musíme zajistit příštím generacím přístup k tomu, co tvoří českou kinematografii dneska,“ popsal generální ředitel. „Jsou to data, která jsou na DCP, LTO páskách…to pravidlo je takové, aby to dílo bylo na několika různých nosičích, na různých dvou místech. To se považuje za minimální standart pro zachování.“ V současné době pečuje NFA o více než 150 milionů metrů filmu, více než 500 tisíc fotografií, přes 30 tisíc plakátů a 100 tisíc propagačních materiálů.

„My se díváme hlavně na to, kde jsou naši potenciální diváci. Ti jsou stále ví přítomni on-line,“ vysvětlil Michal Bregant, jak se snaží archiv pod jeho vedení prezentovat to, co spravuje. „Televizní vysílání, ať už to bylo Dvaapadesát komiků a spol. nebo pořad Karla Čáslavského, sehrálo ve dvacátém století velkou roli. Když v osmdesátých letech se člověk styděl na televizi dívat, tak tohle bylo takové nadechnutí něčeho, co na sobě nemělo ten ideologický nános. Dnes by to asi nestačilo. Promýšlíme něco jako je webový portál, který by měl filmové dědictví, o které se staráme a které nemá jenom podobu filmů, ale také archiválie, které dovedou kontextualizovat. Takže vlastně diváci nevnímají jenom izolovaně – to jsou záběry z nějaké husí farmy z roku 1914, ale dovede si k tomu nastudovat třeba fotografie a papírovou dokumentaci nebo cokoliv dalšího, čím disponujeme,“ pokračoval Michal Bregant a dodal,“ Tohle plánujeme, bude to trvat nějakou dobu, bude to stát peníze, ale je to nástroj, který nám umožní rozvoj zpracování sbírky.“

Rozpočet NFA není nikterak bohatý. I přesto musí archiv vynakládat prostředky na digitalizaci filmů, o které je ze strany televizí zájem. „Dneska musí televize dostat ty filmy v nových vysílacích formátech. Vysílací bety už nejsou použitelné, my musíme pořizovat nové přepisy těch filmů. To je technologický vývoj,“ dospěl rozhovor k tématům digitalizace. „Ekonomicky by bylo nesmyslné digitalizovat všechno, protože víme, že za pět, deset let bude ta technologie zase jinde. Úplně zásadním partnerem v české republice je pro nás Česká televize.“ „Digitální restaurování je proces velmi nákladný, velmi komplexní, který vyžaduje práci filmových historiků. Ti musí probádat nejenom ten filmový materiál, ale třeba i historii výroby toho filmu,“ vysvětlil Michal Bregant. „potom se musíme rozhodnout pro restaurování vůči nějaké dochované verzi toho filmu. Filmy vznikaly a byly distribuovány v různých verzích. Restaurování musí být zdokumentované krok za krokem, aby se vědělo, z jakých důvodů bylo učiněno to které rozhodnutí. Restaurátorská zpráva se vlastně stává součástí toho díla do budoucnosti.“ „I když jsme s restaurováním začínali později než v jiných zemích, měli jsme to štěstí, ž jsme měli filmy na festivalech v Benátkách, Cannes, Berlíně, ale i na festivalech, které se specializují na restaurované filmy, jako například v Bologni. V mezinárodním prostředí jsme vnímáni velmi dobře,“ pochválil výsledky digitalizace starších českých filmů Michal Bregant a dodal, „filmy v restaurované podobě opravdu vypadají, jako filmy z té doby.“

Za finanční podpory ministerstva kultury (52 milionů Kč) vznikla v rámci výzkumného projektu NAKI metodiky digitalizace národního filmového fondu – DRA. „Ta metoda je velmi zajímavá. Je to cenné svědectví o tom, jak dnešní kameramani vnímají nástroje restaurování. Metoda samotná má pro nás omezenou použitelnost, protože (a to je problém i Státního fondu kinematografie, který by se měl také na digitalizaci podílet) není parametrizovaná tak, aby se dala použít ve veřejné zadávací soutěži,“ vysvětlil Michal Bregant proč certifikovanou metodu DRA archiv nepoužívá.

V rozhovoru se dozvíte, které filmy a z jakých zdrojů NFA digitalizoval. Generální ředitel NFA také hovořil o dalších tématech – například financování archivu nebo o projektech k výročím roku 2018. Celý exkluzivní rozhovor Jana Mrzeny s generálním ředitelem Národního filmového archivu Michalem Bregantem můžete otevřít zde!