logo Facebook
i slova jsou činy

Facky ve tmě versus účelová institucionální kritika

26. října 2018 13:00 / autor: Jan Jirák

Česká televize vysílá týdeník Newsroom ČT24, který se specializuje na dění v médiích. Pořad klade důraz na aktuální dění, někdy se mi stane, že mi jde něco proti srsti - hlavně asi mírou zjednodušení. Ale je mimořádně dobře, že takový pořad na veřejnoprávní televizi existuje. Možná, že by ten pořad měl mluvit víc o sobě. Diváci by si totiž měli připomínat, jak moc citlivé takové pořady jsou. Redaktoři tam mluví o svých kolezích, mluví tam o své profesi, mluví často o lidech, které znají, a současně mluví o instituci, která se jmenuje média a mediální komunikace. A o mediální komunikaci je potřeba se učit mluvit. Myslím, že právě takové pořady, jak Newsroom ČT24 učí mluvit o médiích a mediální komunikaci.

Verbální útoky na novináře nejsou nic nového. Mám pocit, že to souvisí s celkovým zhrubnutím politické komunikace. Věci, které pro nás byly těžko představitelné před několika lety, jsou dnes docela samozřejmé. Politici moc dobře vědí, že jejich velikost může být posuzovaná podle toho, jak velkého si proti sobě postaví protivníka. A média jsou silný protivník. Takže stojí za to se do nich strefovat. Na druhou stranu je vidět, jak málo ty útoky efektivní jsou. Zpravidla se jedná o něco jako facku ve tmě, která odezní, zabolí, ale nic se nestane. Facky ve tmě je třeba nepřeceňovat, moc se jim nevěnovat. To je totiž přesně to, co chtějí ti, kteří facku rozdali, dosáhnout. Chtějí, aby se o nich vědělo.

Horší je, když se útok přenese do institucionální polohy. Víme, že školský výbor Poslanecké sněmovny přijal před několika týdny určité usnesení. V něm se velmi zvláštním způsobem vyjadřuje k jednomu pořadu na stanici Déčko České televize. To usnesení je formulované tak, že skutečně vzbuzuje určité obavy. Přinejmenším obavy o vzdělanostní úroveň některých poslanců – těch, kteří pro zmíněné usnesení hlasovali. Tam je napsáno, že Česká televize prostřednictvím Déčka čím dál tím častěji porušuje politickou neutralitu. Jedním dechem říká, že ta zpráva, o které se mluví, je v rozporu s oficiální zahraniční politikou České republiky. Z toho logicky a trochu nešťastně vyplývá, že když je něco v rozporu s oficiální zahraniční politikou České republiky, tak je to indoktrinace. Zatímco, když to není v rozporu se zahraniční politikou České republiky, tak je to politicky neutrální. Jinými slovy ti, kteří zvedli ruku pro toto usnesení, fakticky říkají, že Česká televize má být nástrojem státní propagandy. To je pro postavení médií veřejné služby docela nepříjemný signál. Svědčí o tom, že poslanci, kteří pro to hlasovali, nemají jasno, jaké je postavení médií veřejné služby v demokratickém režimu. Je to taková sonda do hlubin poslancovy duše. Je pochybné a nefér usuzovat takhle zobecňujícím způsobem v podstatě nad jednou zprávou. Kdybychom si ji pustili tak na ní najdeme nějaké nedostatky, ale nemůže sloužit jako základ pro takhle paušalizující a v podstatě nesmyslný odsudek.